Preference sladké chuti je pro nás téměř přirozeností. Klasický bílý cukr se ovšem často snažíme díky různým vlivům (odborné informace, mediální tlak) v dobré víře omezovat. Místo něj pak používáme jeho alternativy, které mají údajně být našemu zdraví prospěšnější. Často je to ale spíše krok „z louže pod okap“.
S jakými nejčastějšími alternativami klasického bílého cukru se tedy můžeme setkat? A jaký je jejich skutečný přínos pro naše zdraví?
Hnědý cukr – bílý cukr s malým množstvím minerálních a chuťových látek. Vyrábí se také potažením bílého cukru speciálním sirupem. Jeho význam ve výživě je téměř stejný jako význam cukru bílého. Jedná se v podstatě o méně rafinovanou sacharózu, ale stále je to sacharóza, tedy v podstatě žádný nutriční přínos.
Třtinový cukr – cukr tvořený sacharózou stejně jako cukr řepný. Výživová hodnota je tedy stejná. Liší se pouze vstupní surovina, cukrová třtina místo cukrové řepy.
Melasa – pokud není od seriózních výrobců, může obsahovat zbytky agrochemikálií, mikroorganizmy a další nevhodné látky. Její význam ve výživě je nadhodnocován stejně jako v případě hnědého cukru.
Med – směs fruktózy a glukózy s malým množstvím dalších cukrů, malým množstvím vitaminů, minerálních látek, látek vonných, chuťových a dalších. Z hlediska výživového je jeho význam nadhodnocován, protože v organizmu působí v podstatě stejně jako sacharóza. Obsah dalších složek je pak vhledem ke konzumovanému množství bezvýznamný.
Javorový sirup – v podstatě roztok sacharózy (cukru) a malého množství vitaminů, minerálních látek, látek vonných a chuťových. Ceníme si především jeho příjemné chuti
a vůně, nicméně z nutričního hlediska to opět není žádný zázrak.
Agávový sirup – obsahuje především fruktózu, tedy jednoduchý sacharid, jehož příjem bychom měli omezovat stejně jako příjem cukru.
Více o působení glukózy a fruktózy v našem těle zde.
Sladidla (dříve náhradní sladidla) – náhražek cukru existuje celá řada: sacharin, cyklamáty, aspartam, acesulfam K, sukralóza, polyoly či nejmodernější sladidlo steviolglykosidy aj. Výhodou je, že s výjimkou polyolů (sorbitol, xylitol, mannitol) mají nulovou nebo téměř nulovou energetickou hodnotu. Neomezují však oblibu sladké chuti. Jejich sladivost je dle druhu sladidla 10-13000x vyšší než u cukru. Nevýhodou je také ve většině případů přítomnost pachutí. Více o sladidlech se můžete dočíst zde.
Proč jsou ale tito (z výživového hlediska) dvojníci klasického cukru tak vřele doporučováni? Jedním z hlavních argumentů je, že se jedná o přírodní látky s nižším stupněm chemického zpracování obsahující vyšší podíl vitamínů a minerálních látek než obyčejný bílý cukr. Jako výhoda je někdy uváděn i nižší glykemický index. Některé sirupy mohou navíc obsahovat vlákninu – inulin.
Význam těchto doprovodných látek a dalších údajných výhod však bývá nadhodnocován. U všech těchto produktů jsou hlavní složkou cukry. Podíl jednotlivých cukrů se může lišit dle druhu produktu. Hodnotu glykemického indexu určuje hlavní měrou právě zastoupení jednotlivých cukrů. Vyšší podíl fruktózy pak sice znamená snížení glykemického indexu, na druhou stranu její vyšší konzumace představuje jiná negativa a rizika, která tuto její výhodu eliminují.
Bez ohledu na to, zda se jedná o přírodní látky s nižším podílem průmyslového zpracování, všechny tyto produkty řadíme mezi cukry přidané, pro které platí tolerovaný příjem 50 g denně s doporučením jej ještě dále snížit až na 25 g denně. Minerální látky a vitaminy jsme schopni přijímat v daleko větší míře z ovoce a zeleniny, které navíc poskytují i více vlákniny. Med, melasa, sirup z agáve, javorový sirup, kokosový cukr a jiné alternativy mají určitou přidanou hodnotu oproti bílému cukru, ale ta je z nutričního hlediska téměř zanedbatelná.
Zdaleka nejlepší alternativou proto zůstává celkové omezení konzumace přidaných cukrů ve stravě na úroveň výživových doporučení. Ušetříte tím nejen vaše zdraví, ale často i peníze, které byste jinak nechali v obchodě za výrobek, který je svým složením velmi podobný klasickému cukru, ale stojí mnohonásobně více.
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
